Ve svých kázáních Engelmar Unzeitig často napadal nacismus, pronásledování Židů a katolické církve. Dne 21. dubna 1941 byl pro otevřeně vyjadřovaný nesouhlas s nacistickým režimem a "obranu Židů" zatčen Gestapem a odvezen do koncentračního tábora v Dachau. Přes nelidské podmínky, fyzické a duševní utrpení zde pokračoval ve svém poslání. Pro svou dobročinnost a sebeobětování byl mezi vězni přezdíván "Anděl z Dachau" a "německým Maxmiliánem Kolbe".

Při vypuknutí tyfové epidemie v prosinci 1944 byl jedním z dobrovolníků, kteří se nabídli k ošetřování nemocných, přestože bylo zřejmé, že se s největší pravděpodobností již nevrátí. Nemocným také uděloval pomazání nemocných. Při ošetřování se však sám nakazil a následně 2. března 1945 nemoci podlehl. Zemřel jen několik týdnů před osvobozením Dachau americkou armádou.

Proces k blahořečení Engelmara Unzeitiga byl zahájen v roce 1991 a ukončen v roce 1997, kdy byly dokumenty s žádostí o blahořečení poslány do Vatikánu. 19. prosince 2009 podepsal Papež Benedikt XVI. v rámci další fáze kanonizace dekrety, kterými potvrzuje hrdinské ctnosti Engelmara Unzeitiga. Jeho blahořečení nyní nestojí nic v cestě.

V jednom ze svých dopisů sestře píše: „Nic nám nedokáže vzít klidnou jistotu, že my všichni se cítíme v bezpečí Boží dlaně, jak o tom hovoří svatý Pavel: Ať už žijeme či jdeme na smrt, patříme Pánu! Veškeré naše konání, veškerá naše vůle i možnosti, co jiného je to než Jeho Milost, která nás nese a vede… Láska znásobuje síly, činí nás vynalézavými, činí nás vnitřně svobodnými a šťastnými.“ 

zdroje: http://www.pastorace.cz/clanky/svaty-sudetak-blahorecen-2492016

https://www.engelmarunzeitig.de/